Zajištění osob proti pádu
Na základě dlouholetých zkušeností v oboru výškových prací, poskytujeme odborné poradenství v oblasti jištění osob proti pádu, pomáháme s návrhem vhodného řešení, dodáním navržených prostředků, uvedení do provozu se zaškolením a pravidelnými revizními zkouškami.
Spolupracujeme s předními výrobci osobních ochranných prostředků proti pádu, a vždy se snažíme najít optimální řešení na míru Vašim potřebám.
Dle požadavků odběratele s přihlédnutím ke specifikaci prováděných prací dodáme potřebné vybavení.
Námi dodávané vybavení a zařízení pro bezpečnou práci ve výškách je v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky, nařízením evropského parlamentu a rady (EU) 2016/425 o osobních ochranných prostředcích a odpovídá příslušným normám ČSN EN a dalším právním předpisům.
Máme spoustu spokojených klientů. Neváhejte nás oslovit. Společně najdeme nejvhodnější řešení pro zajištění Vás nebo vašich zaměstnanců.
Bezpečnost práce při práci ve výškách a nad volnou hloubkou:
Pádům z výšky lze předcházet
1.Mezinárodní organizace práce odhaduje, že asi 159 500 pracovníků zemře v EU na nemoci z povolání. Podle podkladů Eurostatu umírá na následky pracovních úrazů každý rok v průměru 5 720 osob. Do roku 2012 by se tento počet měl snížit minimálně o čtvrtinu.
Zvláště pracovníci ve stavebnictví jsou vystavováni velkému nebezpečí úrazů. V celosvětovém měřítku je riziko úrazu na stavbě s následkem smrti třikrát vyšší než u ostatních profesí. V zemích Evropské unie ročně umírá přes 1 000 osob v důsledku úrazů na stavbách. Podle slov eurokomisaře pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti Vladimíra Špidly jsou i bez úmrtí následky úrazů neakceptovatelné. Evropské průzkumy informují o tom, že velké množství zbytečných úrazů a zbytečných nemocí je zaviněno nekázní pracovníků a nedostatečnými ochrannými opatřeními. Nejčastější příčinou úrazů na staveništích v Evropě jsou pády z výšky. V poslední době se k tomu přidaly ještě úrazy při pracích ve výkopech a úrazy zaviněné staveništní dopravou a mechanizmy.
Ochrana proti pádu z výšky nebo do hloubky
Ochranu proti pádu zajišťuje zaměstnavatel přednostně pomocí prostředků kolektivní ochrany, kterými jsou zejména technické konstrukce uvedené v následujících dvou odstavcích. Bez kolektivního nebo osobního jištění lze pracovat do výšky max. 1,5 m. Existují však případy, kdy by bylo vhodné, aby byly prvky kolektivního jištění použity i při nižších výškách. Jedná se zejména o pracoviště špatně osvětlená (např. suterény) nebo ta, kde je velké množství prostupů, instalačních otvorů a šachet v podlaze nebo ve stropě. Práce ve výšce v prostorech nechráněných před povětrnostními vlivy musejí být přerušeny při teplotě prostředí nižší než -10 °C. Na to se občas také zapomíná.
Primární způsoby zabezpečení proti pádu
Mezi primární zabezpečovací prvky patří například: poklopy, dočasná ochranná zábradlí, dočasná ochranná hrazení, dočasné ochranné zábrany apod. Nepoužívané otvory, prohlubně, jámy, propadliny a podobná místa, kde hrozí nebezpečí pádu osob, musejí být zakryty, ohrazeny nebo zasypány. Ochranu proti pádu není nutné provádět podél volných okrajů otvorů, jejichž půdorysné rozměry alespoň v jednom směru nepřekročí 250 mm. Pádům do otvorů se bráníme poklopy. Poklopy musejí být dostatečně nosné a současně zajištěny proti posunutí.
Další možností, jak zabránit pádům z výšky, je instalovat na hranách velkých otvorů nebo stropů dočasné ochranné zábradlí s předepsanou podlahovou zarážkou. U pracovišť, na kterých se provádějí pouze krátkodobé práce, lze použít zábradlí skládající se alespoň z horní vodorovné tyče upevněné ve výšce 1,1 m na stabilních sloupcích a jedné mezilehlé vodorovné střední tyče. Podobnou roli má například ochranné hrazení. S mobilními ochrannými zábranami se setkáváme tam, kde jsou stísněné prostory, při práci je často potřebujeme dočasně odstraňovat nebo po dokončení práce jednoduše přemístit na jiné místo. Používají se u liniových staveb nebo na komunikacích. Známe je například z výkopů prováděných v chodnících. Při práci na souvislých plochách ve výšce nemusí být proti pádu zajištěna celá plocha umístěná ve výšce. Stačí, když jsou zajištěna jen místa, kde se pracuje.
Sekundární možnosti zabezpečení proti pádu
Není-li z organizačně technických důvodů možné použít primární způsoby zabezpečení, používají se sekundární zabezpečovací prvky proti pádům pracovníků nebo předmětů z výšky. Mezi sekundární zabezpečovací prvky patří například záchytná lešení, záchytné sítě, dočasná lešení, dočasné pracovní plošiny (podlahy) apod.
Ze staveb známe různé typy záchytných lešení. Záchytná lešení mohou být provedena formou visutého lešení, konzolového lešení, střešního lešení nebo ve spojení s fasádním lešením.
Do skupiny sekundárních prvků patří také záchytné sítě. Používají se například u halových objektů a v České republice jsou přesně specifikovány - na jejich výrobu nelze například použít přírodní materiály (např. konopné sítě). V předpisech se uvádí, že sítě musejí být z ocelového drátu nebo z plastových vláken.
Mezi sekundární protipádové prvky se zařazují také dočasné stavební konstrukce (např. lešení, pracovní plošiny apod.). Tyto samostatné pomocné konstrukce se používají například při bouracích pracích, pokud není zaručena bezpečná únosnost konstrukcí bourané stavby.
Například za splnění požadavků bezpečnosti práce při malířských a natěračských pracích se považuje provádění těchto prací z pracovních podlah k tomu upravených.
Pracoviště umístěná ve výšce musejí být pevná a stabilní s ohledem na počet osob, které se na nich současně zdržují, a s ohledem na maximální zatížení. U zatížení nás zajímá i jeho rozložení. U těchto konstrukcí je lepší dát přednost těm, které jsou typově vyrobeny přesně pro daný účel. Pokud
použijeme plošiny jednotlivě zhotovené, nesmí k nim chybět výkresová dokumentace, statický výpočet a popis k instalaci a používání.
Způsoby osobního zajištění:
Pokud je instalace kolektivních (primárních nebo sekundárních) zabezpečovacích prvků proti pádu příliš nákladná nebo obtížně proveditelná, přistupuje se k osobnímu zajištění. Příkladem takového jištění jsou prostředky osobního zajištění proti pádu, například bezpečnostní lana, bezpečnostní pásy, bezpečnostní postroje, samonavíjecí kladky, bezpečnostní brzdy, zachycovací postroje a podobně. Při určování toho, které z uváděných prostředků pro osobní zabezpečení se doporučují a kdy jsou které vhodné, se vychází z posouzení konkrétní situace. Začíná se vždy těmi jednoduššími a snáze dostupnými. Musíme si uvědomit, že k tomu, aby jejich použití bylo účelné, je třeba je umět dobře ovládat. Jinak nám v případě potřeby neposlouží a neočekávanou situaci nám spíše zkomplikují.
Bezpečnostní pásy
Z prostředků osobního zajištění jsou pravděpodobně nejrozšířenější bezpečnostní pásy. Mohou se používat buď pouze jako ochranné pásy (např. při práci na sloupech) nebo jako zabezpečení proti sklouznutí (např. při práci na skloněných střešních plochách, ale současně při vyloučení pádu přes okap). Délka pádu při použití bezpečnostního pásu může být maximálně 0,6 m.
Zachycovací postroje
Velmi rozšířené jsou zachycovací postroje, které mají buď dynamické jištění, nebo jsou vybaveny prostředkem k tlumení energie pádu (bezpečnostní lano, tlumič pádu a zachycovač pádu). Zachycovací postroj potřebuje k úvazu pevný bod, takže pro zachování bezpečnosti práce jsou pracovníci omezeni pouze na jediné pracovní místo. Při použití bezpečnostního postroje bez tlumiče pádové energie může být délka pádu max. 1,5 m.
V současné době se při montáži protihlukových stěn podél komunikací s oblibou používají zachycovací postroje. Na stavbách jsou používány při pohybu po pracovním žebříku ve velké výšce. Při práci na žebříku musí zaměstnanec používat osobní ochranné zajištění proti pádu, pokud stojí ve výšce větší než 5 m (měřeno ve výši chodidel). Zachycovací postroj je doplněn o karabinu s ocelovou oválnou pojistkou a závěsným přípravkem (kotvou). Karabina se zachytí do zhlaví ocelového sloupu a prefabrikované protihlukové panely se za asistence pracovníka ve výšce mohou pohodlně zasouvat mezi příruby sloupů.
K aplikaci prostředků osobního zajištění
S návodem na použití prostředků osobního zajištění je povinen zaměstnance seznámit dodavatel stavebních prací. Vhodný prostředek osobního zajištění a místo jeho upevnění (ukotvení) určuje zpracovatel technologického nebo pracovního postupu. Pokud se jedná o jednoduché práce, pro které není nutné zpracovávat technologický postup, nebo o situace, které nemohly být v technologickém či pracovním postupu zohledněny, určuje místo upevnění zaměstnanec, který práce ve výšce řídí.
Bezpečnost při práci na plochých a šikmých střechách
Bezpečnost při práci na plochých a šikmých střechách. Provádění montážních a údržbových činností, zejména například odklízení nadměrného množství sněhu na plochých i šikmých střechách, je vždy spojeno se značným rizikem pádu.
Základní rizika vzniku úrazů pádem jsou tři:
- přepadnutí přes hranu střechy,
- propadnutí střechou,
- propadnutí otvorem ve střeše (např. nechráněný světlík).
Riziko vzniku úrazu není pouze při výstavbě objektu, ale také při zajišťování provozu stavby. Především v zimním období je riziko uklouznutí a následného pádu velmi vysoké. Zajistit pak například vhodnou vysokozdvižnou plošinu, ke které by byl pracovník kotven, je často problematické. Přitom třeba obsluha klimatizačních jednotek si vyžaduje pravidelnou přítomnost na střeše.
Všem těmto možnostem lze poměrně snadno předejít použitím vhodných systémů zabezpečení ochrany osob proti pádu. Nejčastějším důvodem, proč nejsou tyto systémy osazovány, je úspora peněz na místě, kde to není příliš vhodné. Přitom u nových staveb lze tento problém vyřešit využitím vhodných bezpečnostních prvků použitelných při provádění stavebních prací a následně ponechat tyto kotvicí systémy pro údržbu a další práce na střeše.
Základní problém spočívá v malé znalosti povinností jak projekčními kancelářemi, tak i zadavatelem stavby a jejím provozovatelem. Bohužel i zde je špatná přehlednost příslušných právních norem obecným problémem našeho právního řádu. Svoji roli dostatečně neplní ani profesní komory, které by mohly svým členům poskytovat dostatek potřebných informací o právních předpisech i na úseku bezpečnosti práce na střechách.
Většina stavebních firem je sice obeznámena s bezpečnostními předpisy při provádění stavebních prací, ale protože nemají často žádnou návaznost na provozovatele stavby, nezabývají se možností použít takové bezpečnostní prvky, které by na stavbě zůstaly i po skončení jejich práce. V projektové dokumentaci pak chybí i to nejzákladnější zpracování návrhu bezpečnostních prvků pro provoz stavby.
Je pochopitelné, že ve velkém množství předpisů se projektanti orientují jen stěží, ale nelze jim to mít za zlé. Proto jako optimální je možné vidět postup, kdy firmy, které na našem trhu nabízejí tyto systémy, poskytnou zpracovatelům projektových dokumentací, případně i vlastníkům již existujících objektů odborné poradenství nebo i vypracování projektu bezpečnostních prvků na danou stavbu.
Způsoby řešení bezpečnosti na střechách
Vhodné systémy zabezpečení osob proti pádu lze rozdělit do dvou základních skupin.
1. Přenosné kotvicí prostředky. Jejich nevýhodou je, že pro vlastní údržbové práce na střechách nezůstávají a že tedy slouží pouze firmě, která provádí konkrétní činnost při výstavbě. Pro údržbu je nutné řešit zabezpečení osob následně, což zvyšuje náklady.
2. Trvalé kotvicí systémy. Po dokončení stavby zůstávají na střeše a jsou k dispozici při kontrole a údržbě např. vzduchotechniky či klimatizace nebo pro běžné opravy, údržbu, případně při odklízení nadměrného množství sněhu. Jakékoliv dodatečné osazování na již hotových střechách je složité vzhledem k zajištění potřebné vodotěsnosti v místě osazení kotevních prvků.
Ze všech systémů lze volit dva základní, případně jejich kombinaci. Jsou to:
* jednotlivé kotvicí body - jejich nevýhodou je poměrně vysoká četnost těchto bodů a možnost pádu při uchycování se k dalšímu kotevnímu bodu;
* lanové systémy - umožňují snížit počet kotevních bodů a tím i počtu prostupů, vylučují riziko chyby při uchycování se k dalšímu jednotlivému bodu. Navíc mohou být provedeny i jako průběžné, které v odůvodněných případech poskytují vysoký pracovní komfort;
* kombinace těchto dvou systémů - vhodné řešení i tam, kde se předpokládá velká šíře pohybu osob; na těchto místech se uplatní lanový systém. Tam, kde práce probíhají v relativně malém prostoru, lze použít jednotlivé kotevní body. Ty je možné osadit i na vhodné konstrukce, např. na vzduchotechniku.
Nejčastější chyby v plánování, resp. projektování bezpečnostních prvků
* Nesprávná vzdálenost k nejvzdálenějšímu místu předpokládaného pohybu osob, a tím možnost zvolení nesprávné délky lana osobního úvazu a velké výšky volného pádu. Výška volného pádu nemá přesahovat 2,0 m.
Bezpečnost při práci na plochých a šikmých střechách
* Nerespektování ploch, které brání volné výšce pádu, jako jsou například nižší stříška, níže ležící balkon a další.
Bezpečnost při práci na plochých a šikmých střechách
* Nepočítá se s místem výlezu na střechy. Pracovník pak nemá v odpovídající vzdálenosti od žebříku nebo plošiny možnost uchycení lana a musí překonat určitou vzdálenost, aniž by byl jištěn.
* V okolí míst možného propadu otvory ve střeše, zejména v blízkosti světlíků, nejsou osazeny kotvicí prvky. Při čištění nebo opravě světlíku může pracovník snadno propadnout otvorem.
* Klimatizační jednotky umístěné na střechách vyžadují častou přítomnost pověřené osoby. Bývají však mnohdy umístěny v blízkosti hrany přepadu, ovšem není zajištěn bezpečný přístup z místa výlezu na střechu ani bezpečný pohyb v okolí těchto jednotek.
* Šikmé střechy často nejsou z hlediska bezpečnosti pohybu na nich řešeny vůbec. Při tom kotevní hák, který umožní jak poutání, tak bezpečné položení žebříku je finančně málo náročným řešením.
* U provozovatele (správce, údržby) budovy není uložen osobní úvaz s potřebnými součástmi tak, aby měl možnost je použít každý, kdo je pověřený vstupem na střechu.
Závěrem lze konstatovat, že nedostatečné řešení bezpečnosti práce na střechách patří k velkým problémům našeho stavebnictví a provozu budov. Pády ze střech mají téměř vždy vážné následky. Proto pověření oprávněné firmy zpracováním technického řešení a také osazení bezpečnostních prvků je rozhodně správnou volbou.